Ve víru evoluce

Kniha MUDr. Ruckého ukazuje na příkladech mnoha nejnovějších vědeckých faktů z biologie, genetiky, chemie, informatiky, paleontologie a dalších oborů, že nové vědecké poznatky evoluční Darwinovu teorii jako vysvětlení vzniku a vývoje života stále více zpochybňují.

 Jsou v ní uvedeny desítky argumentů proti makroevoluci. Publikace ukazuje zejména na skutečnost, že podstatou tzv. adaptačních změn živých organizmů je devoluce (degradace či přímo ztráta) genetického materiálu místo jeho evoluce. Přirozený výběr, který reálně funguje a má význam při udržování stability a rovnováhy biologických typů, prokazatelně nemá tvůrčí schopnosti, které jsou mu neodarwinizmem připisovány.

Kniha demonstruje nezbytnou potřebu inteligence pro vznik života a jeho rozmanitosti, jelikož náhoda, nutnost či jejich kombinace nejsou schopny vytvořit obrovské množství informace uložené v živých systémech. Empirické poznatky nám ukazují, že informace nemůže vzniknout v rámci materiálních či přirozených procesů, ale je neměnně spojena s inteligentním zdrojem.

Dalším problémem darwinizmu je “exploze” ve fosiliích, která odporuje základním postulátům darwinizmu, že nové formy života přicházely v důsledku postupných evolučních změn.

Kniha není náboženským pojednáním, byť jedna její část (Dodatek 2) je věnována rozporům teistické evoluce a v Dodatku 1 jsou uvedeny některé myšlenky k hypotéze boha ve vědě. Autor používá přístup zastánců teorie “inteligentního designu”, kteří zkoumáním vědeckých faktů docházejí k potřebě inteligentního zdroje či činitele pro vznik života a jeho rozmanitosti. Z podstaty tohoto přístupu je zřejmé, že se nemůže vyjadřovat k otázce Boha, jeho charakteru a atributů.

Kniha je určena zejména lidem, kteří hledají odpovědi na otázky vzniku života, živých organizmů a člověka tak, jak je autor hledal ve svém životě sám. Křesťanům může tato publikace poskytnout solidní argumentační základ ve střetu s evoluční teorií, či lépe s evolucionizmem, který představuje současnou ideologickou platformu mnohých vědních oborů. Srozumitelné čtení i přes složitost argumentace napříč obory vtáhne čtenáře do řešené problematiky, a navíc vyvolává i osobní otázky.

Kniha také vyvrací některé argumenty evolucionistů, například že lidská DNA obsahuje tzv. odpad. Pravdivý není ani argument o neinteligentním uspořádání lidského oka, stejně jako tvrzení o velmi blízké podobnosti genomu od šimpanze a od člověka. Naopak existuje mnoho argumentů, které ukazují na jedinečnost člověka, a to zejména s ohledem na emergentní vznik řeči a dalších psychických schopností, které nelze odvodit ze živočišné říše.